Svatý Jan Nepomucký

Druhá polovina 17.století byla obdobím výrazného znovuobjevení Jana Nepomuckého. Centrem úcty byl oltář ve Svatovítské katedrále, který byl roku 1700 doplněn o stříbrné antependium. V té době vyšly v latině životopisy od svatovítského kanovníka Jana Ignáce Dlouhoveského (1668), a především od jezuity Bohuslava Balbína roku 1680, vytištěný i v antverpské edici Acta sanctorum. Roku 1683 byla na pražském mostě, nyní Karlově, vztyčena bronzová socha Jana Nepomuckého od Jana Brokofa podle modelu Matthiase Rauchmüllera. V roce 1691 byla vystavěna dřevěná kaple zasvěcená Janu Nepomuckému na místě dnešního kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce v Praze a při ní vzniklo první náboženské bratrstvo. Roku 1708 byl v Hradci Králové sv. Janu Nepomuckému zasvěcen první kostel. Již v roce 1639 byl v Nepomuku, Janově rodišti, započato na údajném místě jeho rodného domu se stavbou chrámu, zasvěceného ovšem Janu Křtiteli.

Snaha o kanonizaci Jana z Pomuku začíná ve druhé polovině 17. století. Byla spojena s pouze částečně přesným Balbínovým životopisem, který vznikl za pomoci Tomáše Pešiny z Čechorodu a Jana Ignáce Dlouhoveského. V josefinské době a ve větší míře od 19. století, se začaly šířit dohady, že kult Jana Nepomuckého uměle vytvořili jezuité jako nástroj protireformace. Vyvracel je fakt, že v této době už bylo po katolické reformaci. Naopak někteří jezuité již v Balbínově době věrohodnost tohoto životopisu napadli. Pekař dodává, že Balbín přibásnil životopis ne proto, že byl jezuita, ale protože byl vlastenec.

Řím se ke snahám o kanonizaci stavěl zpočátku skepticky. Teprve roku 1715 pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg úspěšně zahájil beatifikační proces Jana Nepomuckého. 31. května 1721 papež Inocenc XIII. (1721–1724) prohlásil Jana za blahoslaveného. Následujícího roku byl zahájen kanonizační proces. Kanonizační komise uznala čtyři zázraky, zachování jazyka, jeho naběhnutí a zčervenání, zachránění Rozálie Hodánkové a uzdravení Terezie Veroniky Krebsové. Benedikt XIII. dne 19. března 1729 kanonizační bulou Christus Dominus prohlásil Jana za svatého.Podnět ke zbudování nového pražského náhrobku podala hraběnka Kinská, rozená z Fünfkirchu (+1729), její finanční dar se spojil s dlouhodobou veřejnou sbírkou. Roku 1736 bylo na jižní straně chóru Svatovítské katedrály instalováno stříbrné mauzoleum Jana Nepomuckého. Podle náčrtu Josefa Emanuela Fischera z Erlachu z roku 1733 vytvořil italský sochař Antonio Corradini dřevěný model figury světce, klečícího na sarkofágu mezi anděly, který po schválení císařem Karlem VI. roku 1736 do stříbra odlil a vytepal vídeňský stříbrník Johann Joseph Würth s pěti tovaryši.

Historikové se shodují v tom, že se při kanonizaci díky kronikáři Hájkovi z Libočan, dějepisci Balbínovi a zmatenosti pramenů stal základem obrazu světce, jehož se kongregace sv. ritu rozhodla kanonizovat, Jan/Johánek z Pomuka, jenž byl utopen roku 1383. Tento obraz však vypovídá i o Janu Nepomuckém, ač pouze částečně, neboť chybí druhá část postavy („mučedník z roku 1393“), která je s vylíčenou totožná.

První, kdo začal pěstovat úctu ke svatému Janu Nepomuckému, byli ihned po jeho vynesení z Vltavy 14. dubna 1393 Křižovníci s červeným srdcem – Cyriaci. V té době byl jejich generálním převorem Jan (3. generální převor od přenesení sídla řádu do Prahy – generálním převorem 1373–1403). Na místě jeho pohřbení později vystavěli kapli k jeho úctě. Vikář Cyriaků Kolumbán Grummelmeyer (vikářem od roku 1709–1717) tuto úctu dále rozvíjel. Jeho nástupce Jan Mändl ze Steinfelsu (1717–1730) se zúčastňoval příprav svatořečení svatého Jana Nepomuckého a nechal zřídit jeho sochu, která stála na náměstí sv. Jana Nepomuckého. Dnes stojí před kostelem sv. Ducha v Dušní ulici. Cyriaci pořádali každý rok večer před jeho svátkem až do 15. května 1783 po loďkách slavný průvod na Vltavě až k mostu Karlovu, kde se u jeho sochy modlili litanie. S těmito oslavami souvisely také hudební skladby význačných skladatelů (např. Brixího). Na ně dnes navazují současná svatojánská Navallis.

Sv. Jan Nepomucký má díky jezuitským misiím velký věhlas po celém světě, především Bavorsku a zemích Latinské Ameriky. Je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních (kvůli způsobu jeho smrti). Jeho vyobrazení lze nalézt na mnoha místech, především na mostech.

Kult sv. Jana Nepomuckého je nerozlučně spojen s českým barokem, kdy patřil k nejvýznamnějším světcům. Je zemským patronem Čech a Bavorska. Populární ještě za baroka se stal v dnešním Rakousku, Španělsku, v dnešní Belgii, v Polsku a díky Marii Leszczyńské také na francouzském královském dvoře. Svatojánské sochy patří k typickým atributům tradiční české krajiny. Najdeme je zejména na mostech (patron vod), ale i dalších místech.

Podle sv. Jana Nepomuckého byla roku 1929 pojmenována také česká papežská kolej v Římě, Nepomucenum.

Svátostka z období 1721 (blahoslavený) - 1729 (svatořečený) 

Svátostka po roce 1729 kdy byl J.Nepomuk svatořečený

Tzv. jazyk sv.Nepomuka, druhá polovina 18.století.