Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce

Bazilika Navštívení Panny Marie

Vznik poutního místa je spojen s jménem Jana Andrýska (1595 - 1673), zámožného olomouckého obchodníka s vínem. Slíbil postavit na kopci, který se tehdy nazýval Svatá Hora, nad Olomoucí kapli. Jedna legenda praví, že při vyhledávání místa pro budoucí kapli přišel na pahorek, podobající se místu, na němž se mu Matka Boží zjevila ve snu. Výstavbou kaple (vysvěcené r. 1633) postavené na pozemku premonstrátského opatství Klášterní Hradisko u Olomouce začíná trvalé sepětí budoucího poutního místa s premonstrátskou řeholní komunitou, která zde působila od r. 1151.

O nynějším milostném obrazu Panny Marie vypráví legenda, že poustevník, který byl ustanoven službou u kaple, byl probuzen líbezným zpěvem poutníků, kteří v kapli položili na oltář mariánský obraz a pak zmizeli. Dnes převažuje mínění, že jde o hodnotnou plastiku dříve umístěnou a uctívanou někde na vhodném místě v přírodě, která po dostavbě obohatila kapli i dnešní chrám a stala se "paladiem" kraje. Ve třicetileté válce byla kaple zničena a později obnovena.
 

Brzy byla kaple nahrazena novým kostelem, který byl vybudován v letech 1669–1679. Součástí areálu se stala i budova proboštství, coby zázemí pro duchovní správu poutního místa (proboštství bylo podřízeno premonstrátské kanonii na Hradisku). Za autora projektu je obvykle pokládán Giovanni Pietro Tencalla. Nový kostel vysvětil 1. října 1679 olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Brzy po vysvěcení kostela zde každoročně putovalo více než 50 000 poutníků a jejich počet stále rostl. Kolem roku 1700 se počet poutníků pohyboval mezi 120–130 000 ročně. Spolu s růstem počtu poutníků rost i počet kněží, kteří zde působili z jednoho (v roce 1672) na dvacet (v roce 1700). Na počátku 18. století se v kostele každoročně odsloužilo více než 6000 mší.

Nejstarší typ svátostky vydaný pravděpodobně již před rokem 1700

Svátostka vydaná před korunovací po roce 1700, ale před korunovací roku 1732

V roce 1732 proběhly v bazilice v rychlém sledu za se bou dvě velké barokní slavnosti. Nejdříve, 8. září, proběhla jubilejní slavnost na připomínku 100 let od vzniku poutního místa. Slavnosti se účastnil i sekavský (a později olomoucký) biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu. Večer po skončení bohoslužeb byl před Svatým Kopečkem inscenován „oheň kunstovný“. Po celý oktáv mířily do baziliky procesí z celé Moravy, přičemž např. jen v procesí z Uničova dorazilo kolem 5000 poutníků.

Ještě větší nádhery dosáhla následující slavnost korunovační. O korunovaci milostného reliéfu se četnými přímluvami v Římě přičinil olomoucký arcibiskup Wolfgang Hannibal von Schrattenbach. Na rozdíl od předchozí korunovace Madony svatohorské i následující korunovace Madony svatotomášské uhradila zhotovení korunek Vatikánská kapitula ze Sforzovy nadace. Korunky z Říma na Moravu přivezl sám kardinál Schrattenbach a předal je hradišťskému opatovi Norbertu Umlauffovi, který je 18. září přivezl na Svatý Kopeček. Večer před korunovací byl slavnostně vyzdoben Svatý Kopeček i cesta k němu, celá Olomouc i blízký klášter Hradisko. Samotná korunovace se odehrála 21. září. 

Svátostka vydaná ke korunovaci 21.září 1732

Obě zmiňované slavnosti navštívilo dohromady asi 100 000 poutníků. V roce 1748 navštívila kostel Marie Terezie se svým manželem.

Svátostka vydávaná po korunovaci v roce 1732, do konce 18.století

Po zrušení kláštera na Hradisku převzal správu areálu Strahovský klášter. V roce 1902 zde strahovský premonstrát Vojtěch Frejka obnovil ženskou větev premonstrátského řádu - založil Kongregaci sester premonstrátek. Během bojů o Olomouc ve dnech 6.–7. května 1945 byl kostel zachvácen rozsáhlým požárem.

Duchovní správu Svatého Kopečka vedou strahovští premonstráti dodnes (na místní faře žije jejich malá komunita). Kongregační premonstrátky zde rovněž provozují hospic.